sobota 15. července 2017

V lukách ...

Trápím se, trápím, myslím si, 
kde bych tě nejraději potkal...
...chtěl bych tě potkati v lukách.
V lukách je vlání
na všechny strany, pokorné odevzdávání...
Chtěl bych tě potkati v lukách. 
Šel bych ti vstříc.
...

neděle 9. července 2017

Velká Čantoryje (995 m.)

je nejvyšší vrchol Slezských Beskyd.
Baví mě ty teorie o vzniku pojmenování, které nabízí Wikipedie.
"Čartoryja" - místo, které rozrývají čerti
"Centaurium erythraea Rafn" - zeměžluč lékařská, nářečně "čantoryjka", která tu hojně rostla
"Chan" + "toreum" - stan, který na vrcholu Tataři postavili svému chánovi, když tudy procházeli
Ať už je pravda jakákoliv, místo je to vskutku pozoruhodné.

Vyrazili jsme z Nýdku po červené. Souběžně s ní jde zelená "rytířská stezka"
 (jakože na počest rytířů, kteří podle pověsti obývají nitro hory).
Celá trasa má něco okolo 10 km. 
Dobrá je v tom, že se často střídá povrch - chvíli jdete lesem, pak loukou, nechybí ani úseky asfaltové. 
Hrdinsky bych se teď mohla chvástat, jak jsem to bez problémů vyběhla a jak příjemná procházka to byla...
ale já měla chvílema fakt dost.

Došlo mi to cestou zpátky. 
Že ta cesta byla docela náročná.
Že když sbíháte z prudkého kopce, že tentýž prudký kopec jste museli vyjít i nahoru. 

Odměnou mi budiž ten pocit koukat najednou do tří zemí. 
Z jedné rozhledny. Inu, dobré to bylo.
Hustě osídlené Polsko.
Jako na dlani Beskydy a Malá Fatra s Kriváněm a Velkým Rozsutcem v pozadí.
Neskutečný pocit pokory. 
A fascinace polskými turisty. 
Co se nahoru nechají vyvést lanovkou, pak si vystojí frontu na české pivo a klobásu a vesele si fičí zase lanovkou dolů. 
A když je chvilku posloucháte, nestačíte se divit.
"Jaká je polská nejvyšší hora?" ptá se jeden Pšonek druhého.
RYSY! Chce se mi křiknout. Rysy, Rysy, Rysy!
Nebuď trapná, šeptne mi můj vnitřní hlas.
To, žes je (téměř) zdolala, tě neopravňuje vstupovat do cizích rozhovorů.
A tak čekám.
"No já myslím, že Zakopane, ne?" 
"No...asi jo...a nejsou Rysy výše?"
Popojedem.
Dole co by dup.
Unavená jako kotě, ale spokojená.
Se sklenkou bílého a Jackem White.
Je neuvěřitelný. Asi jako ti Poláci.
(jo a jedna rada na závěr - placenému parkovišti v Nýdku možno se vyhnout - 
několik desítek metrů výš jsou potraviny s parkovišťátkem zdarma ;-))

pondělí 3. července 2017

Duha.

Zcela jasně logicky vysvětlitelný jev.
Akorát ne pro mě.
Pro mě malý zázrak.
Co ve mě vždycky probudí malé dítě.

Jedna vzpomínka na Fatru.
To člověk prostě na povídačku o pokladu na jejím konci věřit musí.
I kdyby nechtěl.

neděle 2. července 2017

Prázdniny

... od slova prázdno.
U mě však plno. Květin a jiných pozorností.
Doma jako v květinářství. Spoustu barev a spoustu vůní.
První víkend nenáročně.
Neb potřeba oddychu. 
Restart.

sobota 24. června 2017

Gruň - Bílý Kříž

A tak jsem naplánovala sobotní výlet.
Akorát ne z Hamer. Nebo z Hamrů.
Úplně teď nevím.
Start Gruň.
Kolem kaple na Gruni. Z roku 1890. 
Asfaltová cesta prý je důležitá. Kvůli zásobování a tak.
Škoda. Raději bych šla přírodně.
Ke Kozleně :-)
A dál. 
S Lysou na dosah.
Původní plán oběd u Švarné Hanky. Akorát že plno.
 A tak dál.
S trapně kýčovitými výhledy.
A pak do lesa. Konečně. Až k Bílému Kříži.
A s prázdným břuchem aspoň na polívku. V chatě Súlov.
Kyselá voda se zelím. Za pětačtyřicet.
Brrrr. Už nikdy.
Tomu říkám byznys.
Zpátky stejnou cestou.
 Se stejně trapně kýčovitými pohledy.
To je ten důvod.
Proč tyhle tripy zbožňuju.
Zpátky na parkovišti 12,6 km v nohách.
V hlavě nekonečno.
Cestou zpět ještě zastávka u Maryčky Magdonové.
By mi to neodpustila.
A ten starý hřbitov ...
... ta energie ... 
Slovy neřekneš.

neděle 18. června 2017

Pustevny a Tanečnice

...a Radhošť také, samozřejmě!
Na Pustevnách do roka a do dne.
Naposledy TADY
Akorát že dnes žádná lanovka.
Dnes hrdinsky po svých.
Za odměnu pak výhledy jak lusk.
Pocitově tak listopad.
Poprvé jsem si došla na Tanečnici. Asi teda. 
Anebo si ji jen nevybavuji.
Cesta nenáročná. Příjemná.
A pak slunce. 
Místy. Konečně.
Tohle počasí má i své výhody - spoustu lidí odradí.
Taky dobrý.
Moc dobrý.
A tak dnes jak na apríla.
Každopádně mise splněna.
Hlava vyčištěna a nachystána na mohutný finiš.
Dva týdny do konce. 
Dopsat slovní hodnocení, uzavřít rok.
Energie načerpána, tak směle do nového týdne.

čtvrtek 15. června 2017

Povinně...

... všichni cholerici a nervi...
...k rybníkům!
Bych jim to dávala na recept. Všem. 
A pěkně postupně. 
Od uřvaných racků přes vyklidněné labutě zase zpátky.
K protivným uřvancům.
Aby jim to cvaklo.
Že ten smysl všeho je úplně někde jinde.