pátek 29. prosince 2017

Pravý domácí časopis a Víťa Marčík...

Poslední dny více bdím, než spím.
 A když spím, tak mé sny jsou šílené. Jako vždy.
Takže raději bdím :-)
Dnes jsem třeba za svítání přelouskala celý Pravý domácí časopis.
Víťu Marčíka mám moc ráda.
Pro jeho laskavý humor. 
Pro jeho klid. A přístup k životu.
Vloni přijel dokonce do Děrného. Se svým divadlem. Se Setkáním před Betlémem. 
Dokonce je to celé na YT! 
Takže máte-li chvilku, koukněte...
Naživo samozřejmě tisíckrát lepší...

A taky jsem v časopise narazila na Lunář Lídy Nollové.
(ukázka z loňského)
Už několik dní totiž urputně hledám diář pro nový rok. 
Na tom hodně ujíždím, ale je to vždycky boj. 
Nemám ráda ty příliš nalinkované.
 Albi má třeba hezké "navrch", ale uvnitř je to prostá úředničina. 
Hodně zajímavých jich je na Fleru. Vyrobí vám jej na přání.
Já bych brala ideálně nějaký kompromis. 
Lunář se mi líbí.
Máte po ruce kalendář a zároveň i prostor pro vlastní kreativitu.
A to kruhové pojetí měsíce mě zaujalo ze všeho nejvíce :-)

Protože všechno, celý náš život funguje v kruhu.
A dnes venku mě upoutala krásná mozaika, které jsem si za ty roky nikdy nevšimla.
Chápete to? Nikdy...až dnes. 

Nostalgicky The circle of life a mám takový zvláštní pocit, že dnes neskončím jen u téhle.
The Lion King rulezzz!

pondělí 25. prosince 2017

Takové krapet jiné Vánoce...

...letos budou, zdálo se.
Vánoční přípravy letos kolem nás prošly hódně velkou oklikou.
Dva dny před Štědrým dnem. 
Keep calm, Lu, však příští rok budou Vánoce zas...
Takže naprosto bez stresu (páč naordinován nekompromisní odpočinek) jsem to nechala vyšším mocnostem.
A moc dobře to zařídily. 
Tetina bezkonkurenční vánočka byla na štědré ráno přesně na svém místě. 
A tak to mám teď se vším.
Všechno nechávám plynout. 
Však ono bude stejně tak, jak má být.
 A dnes, na Boží hod, jsem měla pocit, že je jaro. 
 Ještě ne, prosím, JEŠTĚ NE!
Ještě si to potřebuju prožít tak nějak...kompaktně? 
Prostě jaro bude až po zimě.
Tečka. 
Krásné Vánoce!
♥♥♥

pondělí 27. listopadu 2017

Intuice, milá Lu!

Používej tu zpropadenou intuici!

To je tak, když zabřednete do internetového bahna. 
A hloub a hloub. 
A už vás má.
A to jsem se už na začátku dušovala, jak se proti tomu obrním. 
Jak nebudu ty diskuse číst, znáte.

Nepřestanou mě fascinovat ty odbornice na všechno, které vám jsou schopné jednou větou dementovat lékařské zprávy, co vám telepaticky stanoví diagnózu během pár vteřin...když se chci pobavit, nějakou diskusi si najdu.
Horší je, když se mě to nějakým způsobem týká.
To jsem pak nahlodaná až na kost.
Asi si budu muset nastavit nějakou rodičovskou pojistku. 
Blokaci určitých stránek :-)


Nemusím všechno vědět. 
Ono to prtě to ví stejně všechno nejlíp.
Jen se ho zeptat.
Jen mu více naslouchat. 
Jen mu více důvěřovat.
No je to samozřejmě všechno dobrý. Věděla jsem to už před vyšetřením.
Copak by šlo, aby byly Vánoce bez cukroví? 
Pche.
Nepečené roládky, třeste se!
♥♥♥


A tohle mám teď ve smyčce.
Ach :-)

neděle 12. listopadu 2017

Proč jít na kurz Hany Mokré

Zcela dobrovolně jsem jí obětovala celé dva dny.
I když jsem byla zpočátku trochu na vážkách, musím uznat, že je dobrá. Fakt jo.
Je to ten typ člověka, který vám možná zprvu hned nesedne, ale když jí dáte šanci, nebudete litovat.

Bylo to jedinečné. 
Především její zkušenosti s kineziologií. Ty mě fakt dostaly.

Uvědomila jsem si, že
  • jen málo lidí umí otevřeně mluvit o svých pocitech...a přitom by to tak usnadnilo naše životy
  • z obličeje se dá vyčíst naprosto všechno - jaké jsou naše osobnostní rysy, přednosti i slabiny...a že se vším se dá něco udělat, stačí mít vůli...
  • bez těch zatracených očekávání by mi bylo lépe :-)
  • období od početí do 3 let je tak podceňováno! a přitom tady se to všechno utváří...ach jo
  • i když to bylo primárně zaměřeno na období 0-3 roky v pojetí Montessori, stejně to bylo nejvíc o mně ... jako vlastně všechno

... že prostě a jednoduše všechno vždycky začíná i končí u nás samotných

... že děkuju, potřetí! 

♥♥♥

... a kdo hlídá přes spálením vaše svatomartinské rohlíčky? 😉


sobota 4. listopadu 2017

Nad věcí

Ani bych nevěřila jak.
Jak si to budu užívat.
A jsem si jista, že to bude především věkem.
(s mou klidnou povahou ideální kombinace)
Že matky po třicítce jsou horší? Že to všechno moc řeší? 
Kecy.
Jsem naprosto vyklidněná.
Nic neřeším. Spíš to řeší všichni kolem.
Až si někdy přijdu divná, Znáte? :-)
https://i.pinimg.com/originals/4d/f3/79/4df37987d5e0bae3e276dc947201b384.jpg
Já jenom tak pomalu nasávám. 
Pomalu zpracovávám informace, které ke mě přichází.
Neúčastním se diskusí na  téma alternativní porody, bezplenkovka, šátkování, masáže miminek, aromaterapie...
Nevím, co bude zítra.
Ale dnešek, dnešek je jedinečný a neopakovatelný.

Ale zase nemůžu říct, že nedělám vůbec nic.
Čtu! :-)
Třeba tahle - ta je vážně zajímavá.
Hodně výsledků výzkumů.

Třeba že
  • ačkoliv ucho jako takové je hotové a propojené s mozkem až ve 24. týdnu, podle výzkumů jsou prťata schopna vnímat zvuky a vibrace již o 10 týdnů (!!!) dříve
  • nenarozené děti dokáží rozpoznat, zda jsou chtěné či nechtěné...a kterým rodičem...telepatie...a pak to mají dosti zkomplikované...ach jo
  • děti, ke kterým mluvily jejich matky před narozením třikrát nebo vícekrát denně, rozuměly většímu množství podstatných jmen a gramatických termínů než děti, ke kterým mluvila jejich matka jen jednou denně; v osmnáctí měsících to byl prý rozdíl sto slov...
  • ženy s mnoha projevy úzkosti během těhotenství měly zvýšené riziko toho, že jejich děti budou mít adaptační problémy a těžko zvládnutelné chování; podle průzkumu ženy, které v těhotenství vykazovaly vysokou hladinu úzkosti, měly oproti nestresovaným ženám dvakrát větší pravděpodobnost mít dítě s výchovnými problémy, depresemi a úzkostmi..
A tak dále a tak dále...doporučuji přečíst. 

A na nočním stolku mám od mého milého Emila Zdeňku Jordánovou.
odkaz TADY
Je milé, když na Vás vaši žáčci myslí...
♥♥♥

sobota 28. října 2017

...protože tápu.

Už podezřele dlouho.
Přemýšlím. 
Nad tímhle blogem.
Co jo a co ne. 
Nad hranicí, co jo, co ještě jo a co už ne.
A hlavně proč jo a proč ne.
Cítím se tak nějak komplikovaně.
Nikam necestuju. Nic nečtu. Ani nic nepeču.
Jen jsem. Jsme.
Něco se láme.
Na před a po, známe.
Že prý už to nikdy nebude jako předtím.
Tak ať, říkám si. TAK AŤ!

A tak celý prodloužený víkend odpočívám.
Nikam necestuju.
Ale čtu. 
A peču.
A přemýšlím.
A třeba něco vymyslím.
...suddenly..
...life has new meaning...
♥♥♥

pátek 29. září 2017

Přichází podzim...

Nemůžu si pomoct, ale mně vždycky,
když přichází podzim,
vyskočí Skácelovy verše.
VŽDYCKY.
S železnou pravidelností.
 S prvními ranními mlhami, s prvními nitkami babího léta, s prvními spadanými ořechy.
Je tady.
Obdivuhodný podzim.
A srpen končí dny jsou zas chladné
rozkvetly astry ozývá se chlad
podzim jak slimák vystrkuje růžky
a babí léto padá do zahrad ...
...nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh.
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, které je mi třeba.
Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí 
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám.
Chci jenom, aby bolest 
opravdu bolela a slza byla slza...
...zátiší je co za tichem
čas hryže jako zrno myš
a nezbude a ty ten hlas
neslyšně slyšný uslyšíš...
...A  dej mi sílu unésti
 všechno co změnit nemám sil
Odvahu abych to nač stačím 
na tomto světě pozměnil
A také moudrost abych znal 
a od sebe to rozeznal...

♥♥♥